charza žltohrdla
charza žltohrdla
Charza žlutohrdlá dosahuje hmotnosti 2-4,5 kg a dorůstá délky těla 50-72 cm, ocas měří dalších asi 40 cm. Samice jsou o málo menší než samci. Hlava je nápadně široká a plochá, s velkými boltci, končetiny poměrně nízké, s velkými lysými tlapkami. Vyznačuje se velmi pestrým zbarvením. Hlava je shora černá, stejně jako spodní část končetin, krk a přední část trupu jasně žlutá, břicho a hrdlo bílé, hřbet a ocas čokoládově hnědé. Proto byla dříve známa i jako kuna čtyřbarvá. Srst je poměrně hrubá a lámavá, charza proto nemá kvalitní kožešinu a není příliš ohrožována lovemCharza žije v jižní a východní Asii od jihovýchodní Sibiře po severní Indii, Thajsko a ostrovy Sumatru a Kalimantan. Jejím biotopem jsou jehličnaté nebo vždyzelené listnaté lesy, horské oblasti a deštné pralesy.
Na rozdíl od ostatních kun je charza výrazně denní a poměrně společenský živočich. Teritorium spolu většinou sdílí rodinná skupina, mající 4 - 5 zvířat, která si společně hledají potravu a loví. Jako ostatní kunovité šelmy jsou i charzy velmi hravé, často si hrají a honí se v korunách stromů. Honičky jsou také předzvěstí námluv. Charza nemá přirozené nepřátele, dokáže se ubránit dravým ptákům i většině šelem, výjimečně ji loví pouze levharti. Při obraně se uplatňují i pachové žlázy, jejichž sekret dokáže vystříknout podobně jako američtí skunkové. Dokáže zahnat na útěk i loveckého psa. Charza je nebojácný a zvědavý tvor, před člověkem neutíká a často ho zvědavě pozoruje. Dá se snadno ochočit a v Jihovýchodní Asii je často chována jako lovec hlodavců. Některé části jejího těla se uplatňují v tradiční čínské medicíněCharzy se zpravidla rozmnožují dvakrát ročně, v březnu nebo dubnu a v červenci, ale na Sibiři a v severní Číně většinou pouze jednou, na jaře. Samice rodí v dutině stromu 2-3 mláďata, o které se dlouho stará. Dožívá se 10-12 let.Charza je všežravec, živí se různými plody a semeny, medem, nektarem z květů, houbami, ale také různými živočichy. Její kořistí se stávají hlodavci, pišťuchy, drobné šelmy (psík mývalovitý, sobol asijský, kolonok), ale také hadi a ryby, například v povodí Amuru se s oblibou živí táhnoucími lososy. Poměrně málo pozornosti věnuje ptákům a jejich vejcím. Její oblíbenou kořistí jsou drobnější druhy kopytníků, zvláště kabar pižmový, muntžak nebo kančil, ale také mláďata goralů, jelenů sika nebo prasat divokých. Při lovu větší kořisti zvířata spolupracují, podobně jako vlci. Několik zvířat kořist pronásleduje a nahání k místu, kde číhají jiné charzy, které kořist strhnou. Často útočí skokem z větve. V blízkosti vesnic požírají drůbež a domácí kočky.Charza není příliš častým chovancem v zoologických zahradách, i když z ní pěkné zbarvení a denní aktivita činí zajímavého a návštěvnicky vděčného chovance. V Česku ji chovají pouze tyto ZOO